SMR 2019

14. února 2019

Téma: Malé jaderné reaktory pro teplárenství

Pátého ročníku konference o malých jaderných reaktorech se zúčastnilo 160 posluchačů a velmi se těšíme na příští ročník!

Postřehy z prezentací shrnuje článek pana Ladislava Dubského z ČEZ, a. s.:

SMR 2019 – na téma městské vytápění.

Nebylo až tak od věci, že se vlastní konference SMR 2019 trochu odchýlila od svého původního plánovaného směru. Bylo to opět skvělé představení inovativních i stabilizovaných produktů po celém světě!!

Konference se zúčastnilo okolo 160 posluchačů a přednášejících z Evropy, Asie i Severní Ameriky. Je skvělé, že se podaří do ČR přilákat zástupce významných francouzských, ruských, indických, japonských, dánských, korejských a kanadských firem. Celkem bylo možné při diskuzích odhadovat přispěvatele více než deseti národností z celého světa.

Bylo užitečné, že v úvodu vystoupil zástupce MPO pan Neděla, který naznačil možnosti dalšího využití malých jaderných reaktorů v ČR. Celou konferenci úspěšně moderoval pan Aleš John, dnes už jako aktivní důchodce (a předseda Občanské bezpečnostní komise EDU), dříve však významný vedoucí pracovník ve firmě ČEZ nebo ÚJV Řež. Na úvod dále vystoupili pánové Jiří Duspiva z ÚJV Řež a Čuba z FJFI. V úvodu zazněla jedna základní a velmi důležitá myšlenka z přípravy na využívání malých reaktorů:

SMR jsou skvělá myšlenka – i když třeba žádný neprodáte… !

V úvodní prezentaci pan doktor Evžen Losa provedl standardní přehled vývoje SMR za poslední období (od loňské konference…), úspěchy i neúspěchy v jaderné energetice, vývoj cen i podporu v jednotlivých jaderných velmocech světa (Čína, Kanada, Anglie, Rusko…). Je vidět, že i mezinárodní agentura IAEA začíná respektovat možnost dalšího vývoje jaderné energetiky touto cestou a vytvořila už i nějaké dokumenty a pracovní skupinu na podporu tohoto trendu ve světě.

Jedním z nejdůležitějších bylo následující vystoupení zástupců korejského průmyslu KHNP (Korean Hydro and Nuclear Power), kteří prezentovali vývoj a progres jejich projektu SMR SMART. Tento kompaktní integrální reaktor PWR s elektrickou kapacitou cca 100 MW vypadal velice slibně, protože poskládali všechno zařízení do jedné tlakové nádoby.

Pan Rtischev z Rosatom následně prezentoval úspěch ve výstavbě malých reaktorů v Rusku. Rosatom má již dnes k dispozici celkem 17 SMR na ledoborcích. Letošní prezentace se zaměřila na plovoucí kolos Akademik Lomonosov. Plány s touto plovoucí elektrárnou mají velkolepé. Už koncem tohoto roku má být připojena k rozvodné síti v přístavu Pevek a postupně nahrazovat dosluhující zdroje na Sibiři (4 bloky jaderné elektrárny Bilibino). I když se nejedná o úplně první plovoucí JE (pozn. První plovoucí JE zásobovala stavbu v Panamském průplavu), je to skvělý pokrok ve využívání JE v odlehlých a málo dostupných krajích. Jen jsme se v diskusi neshodli, jak je zabráněno potopení této plovoucí elektrárny. Zástupci Rosatom tvrdí, že je toto plavidlo nepotopitelné (že by nový případ Titanik? :)).

Prezentace pokračovaly úspěchem Centra výzkumu Řež a jejich Energetické pumpy (Energy Well). Na loňské konferenci zástupci CVŘ představili malý model jejich vynálezu a letos již nastínili další krok – mock-up, zřejmě demonstrační model. Práce od roku 2018 dále pokračovaly na analýzách, testování a hodnocení bezpečnosti atd., a bude potřeba doplnit další výsledky, včetně ekonomických propočtů, pro možné využití tohoto vynálezu.

Za společnost NUVIA prezentoval úspěšnou spolupráci na projektech podpory SMR jako celku pan Martin Pazúr. Věnoval se popisu inženýrské spolupráce na projektu Rolls-Royce AMR (vyspělého modulárního reaktoru), kde NUVIA pracuje jako technická podpora při hodnocení studie proveditelnosti apod. Ve Francii pak NUVIA spolupracuje s dalšími společnostmi na projektu modulové elektrárny v mořských pobřežních vodách.

Nejsympatičtější z pohledu jednoduchosti a svěžího přístupu byla prezentace SEABORG, která se zaměřila především na výhodu reaktorů s roztavenými solemi, čili s tekutým palivem. Je logické, že v tomto případě odpadá zájem o „tavení aktivní zóny“ v klasickém pojetí… Firma uvažuje o kompaktním reaktoru s výkonem 100 MW elektrických, opírá se především o soukromé investory. Je to menší, vesměs mladý kolektiv, který se orientuje na fyzikální výpočty, chemické experimenty a touží po nové vlastní laboratoři…

Další prezentace se týkaly úvah, spojených s tématem městského vytápění a prezentoval je veterán jaderného průmyslu pan Petr Neuman, na kterého nepřímo navázal pan Jan Vondráš z firmy Invicta BOHEMICA s prezentací o dlouhodobých trendech centrálního vytápění. Tato firma už přes 20 let sleduje vývoj centrálního vytápění a nemá pro nás dobrou zprávu: centrální kotelny jdou do kytek z důvodu nárůstu počtu malých lokálních výtopen, změny cen elektřiny a emisních povolenek na CO₂ a navíc přicházejí další restrikční požadavky ze strany EU.

Závěr ovšem vyzněl pozitivně pro jaderné SMR – je třeba přesvědčit politiky a dokázat jim, že centrální vytápění z jaderných reaktorů je konkurenceschopné, bezpečné a přijatelné z hlediska životního prostředí!!

Další díl prezentací již byl pod patronací zástupců IAEA. Jednalo se o využití SMR pro neelektrické použití. Asi těžko v ČR budeme chtít odsolovat mořskou vodu, ale nástroj na sledování produkce vodíku by se mohl hodit… Stejně jako nástroj pro sledování zpracování vody – vyvinutý po havárii ve Fukušimě (snad nebude už potřeba v podobné souvislosti…). Na závěr nám kolegové z IAEA představili rozsáhlou škálu publikací spojenou s touto tématikou.

Následovalo vystoupení zástupce kanadské nukleární laboratoře a bylo jasné, že v této zemi skutečně jsou jaderné reaktory ze strany státu podporovány (nejen slovně…). Má to logický důvod. V Kanadě jsou k dispozici „olejové písky“, je k nim ovšem špatný přístup nebo mohou být hluboko. Plýtvat na jejich dobývání zase naftu není moc ekonomické ani ekologické…

Kolega z Japonska (zástupce ředitele Japan Atomic Energy Agency – výzkumný a vývojový ústav v Japonsku) prezentoval obnovitelný hybridní systém na bázi SMR, který by využíval potenciál solárních zdrojů, akumulace energie pomocí přečerpávání vody a vysokoteplotní reaktor, použitelný zároveň i k odsolování mořské vody. Cílem je samozřejmě snížit produkci CO₂ v Japonsku a udržet rozvoj společnosti.

V poslední, ale neméně důležité, čtvrtině prezentoval zástupce Kurčatovského institutu možný potenciál vysokoteplotních reaktorů v budoucnosti k vyžití coby zdroje elektrické energie, tepla na vytápění nebo zdroje pro výrobu vodíku.Další prezentaci připravili zástupci ÚJV Řež a týkala se postupu prací na kompaktním reaktoru ALLEGRO, plynem chlazeným rychlým reaktoru 75 MW tepelných. Zatím do roku 2025 pokračují přípravné a analytické práce spojené hlavné s bezpečnostními analýzami a hodnocením, a také experimenty s možným typem paliva apod. Výhodou tohoto reaktoru pro vytápění by byla vyšší výstupní teplota média.

Na závěr přednesl souhrnný přehled a možnosti vývoje paliva zástupce firmy ALVEL pan Josef Běláč. Jasně a přehledně uvedl možnosti použití paliva pro různé typy reaktorů včetně základních bezpečnostních a licenčních požadavků. V současnosti se svět snaží najít alternativu k palivu pokrytému Zr obalem a využít tzv. „tolerantní palivo“ (Accident tolerant fuel concept).

Co dodat na závěr.. Jako už každý rok skvělý výběr a široká škála prezentací udržuje tuto komorní konferenci na světové úrovní. Doufejme, že příští ročník bude stejně skvělý a snad ještě lepší!

» Stáhnout sborník «