SMR ve světě

Zajímavosti a novinky ze světa SMR:

Tisková zpráva z konference SMR 2018

Tisková zpráva MAAE z konference SMR 2018

Rolls-Royce připravuje studii pro SMR v Jordánsku

SMR v Austrálii do roku 2030?

Švédsko-kanadská společnost LeadCold oznámila pozitivní krok ve vývoji SMR chlazených tekutým olovem

Jaderní developeři mají velké plány pro malé jaderné reaktory ve Velké Británii

Velká Británie zvažuje jak využít malé reaktory v praxi

Westinghouse rozšiřuje výzkumný tým SMR

Malé modulární reaktory jako klíčová součást budoucího amerického energetického mixu?

Atomový reaktor do každé rodiny

Malé jaderné reaktory dnes – SVBR-100

Malé modulární jaderné reaktory 

Malé reaktory: významný trend v jaderné energetice 

Český Lumius plánuje plánuje vlastní jadernou elektrárnu s kapesním reaktorem

Jaderní trpaslíci zažívají renesanci

Budoucnost energetiky – akumulace a malé jaderné reaktory

Bude Jablonec a Liberec pohánět malá jaderná elektrárna?

Co je to SMR?

Za malý jaderný reaktor lze považovat dle definice Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA – International Atomic Energy Agency) ten reaktor, který má elektrický výkon maximálně 300 MWe. V literatuře jsou tyto reaktory běžně označovány zkratkou SMR (Small Modular Reactor).

Stavba konvenční jaderné elektrárny je v současnosti spojena s velkým ekonomickým zatížením, zdlouhavými povolovacími procesy a nutnými investicemi do návazné infrastruktury. Tyto faktory jsou často nepřekonatelnou překážkou v cestě za diverzifikací energetického mixu. V dnešní dobře probíhá intenzivní vývoj malých jaderných reaktorů, které by mohlybýt v budoucnu cestou, jak řešit energetickou soběstačnost státu a narůstající poptávku po elektřině. Ta je ruku v ruce spojená s rostoucí populací a ekonomickým vývojem v zemích s nedostatečně rozvinutou infrastukturou.

Koncept SMR není čistě teoretický a ve fázi vývoje. Ve skutečnosti je na světě v provozu několik desítek, možná i stovek podobných zařízení. Již mnoho let slouží na palubách ponorek, letadlových lodí a dalších vojenských plavidel.

Výhody SMR:

Výhodou malých reaktorů je především znatelně nižší cena spojená s výstavbou a s tím spojená větší jistota a nižší riziko pro investory. Výstavbu velkých reaktorů, u nichž se obrovské součástky vyrábějí kusově, totiž často provázejí prodlevy ve výstavbě, a tudíž prodražení zakázky. Přitom bezpečnostní a technické parametry malých reaktorů jsou v podstatě srovnatelné s moderními reaktory 3. a vyšší generace. U malých modulárních reaktorů se provádí mnohem méně často výměna paliva. Dochází k ní maximálně jednou za 3 až 4 roky (pro srovnání – v klasických jaderných elektrárnách je to cca každých 12-18 měsíců), v některých konceptech jen jednou za 20 let, v jiných palivo zůstává bez výměny v reaktoru po celou dobu životnosti. Tím se výrazně snižuje bezpečnostní riziko i velikost kvalifikovaného personálu. SMR jsou navrženy s důrazem na co nejmenší počet zaměstnanců potřebných k obsluze. Hlavním argumentem z hlediska trvale udržitelného rozvoje je fakt, že SMR mají nulové emise CO2. Malé reaktory nejsou prostorově náročné.

Využití SMR:

  • V rozvojových zemích s obrovskou poptávkou po elektřině ale bez potřebného kapitálu a know-how k výstavbě klasických jaderných zdrojů
  • V odlehlých, izolovaných či řídce osídlených oblastech s nedostatečně robustní infrastrukturou a přenosovou sítí
  • V oblastech věčně zamrzlé půdy (permafrost) k zásobování teplem
  • Odsolování mořské a podzemní vody v pouštních či hornatých krajích
  • Jako flexibilní alternativa ke klasickým jaderným elektrárnám na trhu s množstvím obnovitelných zdrojů

Více informací, včetně aktualit a firem zabývajících se stavbou malých reaktorů na anglické wikipedii.

Habilitační přednáška docenta Sklenky

Ing. Ľubomír Sklenka, Ph.D.

České vysoké učení technické v Praze

Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská

 

Malé a modulární jaderné reaktory a jejich potenciální využití v České Republice

Souhrn

Tato habilitační přednáška se zabývá malými a modulárními reaktory a jejich potenciálním využití v České Republice. Malé a modulární reaktory, o kterých se ve světě mluví v posledním desetiletí, mohou přinést nové možnosti pro další rozvoj jaderné energetiky jak v rozvojových, tak i v rozvinutých zemích. Mezi hlavní důvody zavedení malých a modulárních reaktorů patří zejména rostoucí poptávka po lokálních zdrojích elektrické energie a tepla pro regionální energetiku, teplárenství a pro průmyslové aplikace.

Malé a modulární reaktory by mohly začleněny do české energetiky jako malé lokální kombinované zdroje elektrické energie a tepla pro průmyslové použití a vytápění, nebo by mohly být použity pro potenciální 5. blok Jaderné elektrárny Dukovany, příp. jako postupná náhrada za stávající bloky této elektrárny. Z předběžných analýz vychází, že z více než 30 různých konceptů malých a modulární reaktorů by pro českou energetiku byly vhodné zejména tlakovodní reaktory jako např. americké reaktory mPower, NuScale nebo ruský reaktor chlazený tekutými kovy SVBR-100.

1. Úvod

V posledních letech lze ve vývoji nových jaderných energetických reaktorů ve světě vysledovat několik zřetelných trendů. Jaderné reaktory druhé generace, které jsou v současnosti v provozu, prochází postupnou inovací v souladu s postupným zvyšováním požadavků na jadernou bezpečnost a s rozvojem poznání a techniky. Kromě toho se mnoho provozovatelů snaží programy řízeného stárnutí využít potenciál existujících jaderných bloků a postupně prodloužit jejich životnosti.

Nové jaderné reaktory třetí generace a generace III+ jsou již ve výstavbě v několika zemích a lze očekávat, že postupně budou nahrazovat stávající reaktory druhé generace. Výzkumné a vývojové práce již teď probíhají na reaktorech čtvrté generace, které budou svým velkým důrazem na dlouhodobou udržitelnost v oblasti zásobování energii, minimalizací jaderných a radioaktivních odpadů, zlepšenou ekonomikou provozu, bezpečností, spolehlivostí a ochranou před zneužití jaderných materiálů představovat zásadní změnu ve vývoji jaderných energetických reaktorů.

Malé a modulární jaderné reaktory, o kterých se v posledních letech hodně mluví, mohou také významně zasáhnout do budoucího rozvoje jaderné energetiky ve světě. Mají tyto malé jaderné bloky naději na to prosadit se v konkurenci stávajících reaktorů druhé generace nebo reaktorů třetí, III+ a čtvrté generace? Opravdu přinášejí zásadní posun v konstrukci, jaderné bezpečnosti nebo v ekonomice jejich provozu tak, aby se mohly stát jedním z pilířů budoucího rozvoje jaderné energetiky ve světě, případně i v České Republice?

 

2. Malé a modulární reaktory

Situace v oblasti vývoje malých a modulární reaktorů ve světě je velmi dynamická, často i nepřehledná, protože nejenže se neustále objevují nové koncepty malých reaktorů, ale stávající se často mění, někdy i zásadně, a ani terminologie a klasifikace malých reaktorů zatím není jednotná.

V literatuře běžně používána zkratka pro malé reaktory SMR se buď používá pro malé a střední reaktory (Small and Medium sized Reactors) nebo pro malé modulární reaktory (Small Modular Reactors), ale také i pro modulární reaktory malého a středního výkonu (Small-medium Modular Reactors). V amerických zdrojích se pro malé a modulární reaktory často používá i zkratka SMART (Small Modular Advanced Reactor Technology).

Pro klasifikaci malých a modulárních reaktorů se ve světě nejčastěji používá členění Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA – International Atomic Energy Agency) nebo členění Ministerstva energetiky USA (US DOE – United States Department of Energy). Podle klasifikace IAEA (např. [7]) patří mezi malé reaktory (Small sized Reactors) ty, které mají elektrický výkon maximálně 300 MWe, mezi střední reaktory (Medium sized Reactors) patří reaktory s výkonem mezi 300 a 700 MWe (včetně) a reaktory s výkonem nad 700 MWe již patří do skupiny reaktorů velkého výkonu (Large sized Reactors). Americká klasifikace (např. [10]) používá dělení podle tepelného výkonu s hranicemi 1000 MWt a 2000 MWt, které při účinnost energetického reaktoru přibližně 1/3 zhruba odpovídají výkonovým hranicím IAEA. Americká klasifikace zahrnuje do kategorie malých reaktorů i zvláštní skupinu tzv. mini-reaktorů s výkonem do 50 MWe nebo do 250 MWt. V následujícím textu se termínem malé a modulární reaktory rozumí malé i střední reaktory, které mohou, ale nemusí být modulární.

Trend zvyšovat výkon energetických reaktorů se objevil již u druhé generace reaktorů. Reaktory s nominálním výkonem několik málo stovek MWe v 70. a 80. letech minulého století jsou dnes často nahrazovány reaktory o výkonech překračující 1000 MWe a dosahují až 1700 MWe. I přesto podle IAEA (k 31. 12. 2012 [5]) mělo 124 energetických reaktorů v provozu z celkového počtu 437 výkon maximálně 700 MWe, což představuje 28 % reaktorů, které patří do kategorie malých a středních reaktorů. Podle stejné databáze bylo ve výstavbě 67 energetických reaktorů, z nichž 12 patří mezi malé a střední reaktory, tj. 18 %.

Pro zavedení jakýchkoliv nových typů energetických reaktorů včetně malých a modulárních reaktorů je nutné zvažovat jak důvody společenské, tak i důvody technické, bezpečnostní a ekonomické [1], [7]. Mezi hlavní důvody zavedení malých a modulárních reaktorů patří rostoucí poptávka po elektrické energii způsobená růstem populace a ekonomickým vývojem v zemích s nedostatečně rozvinutou infrastrukturou a přenosovou soustavu, pro které malý modulární reaktor může být jedinou možností jak začít využívat jadernou energetiku pro zásobování obyvatelstva elektřinou nebo technologickým teplem buď pro vytápění domácností, nebo pro průmyslové využití, např. odsolování mořské vody, výrobu vodíku, zkapalňování uhlí [6], [10]. Malý reaktor někdy může být jediným zdrojem, který lze rozumně připojit do přenosové soustavy tak, aby byla dodržena zásada, že pro síť není vhodné připojovat zdroj a kapacitou vetší než 10% kapacity sítě. Rozsáhlá, odlehlá nebo izolovaná území, která jsou buď těžko dostupná, nebo které nelze možné jednoduše připojit k hlavní rozvodní soustavě v zemi, jsou vhodnými pro malé modulární reaktory a některé velmi řídce obydlené oblasti dokonce pro mini-reaktory.

Bezpečnostní a technické parametry malých a modulárních reaktorů jsou většinou srovnatelné s reaktory generace III a III+, mnohé z konceptů malých reaktorů mají progresivní integrální provedení, které může výrazně posunout bezpečnostní parametry těchto reaktorů. K hlavním nevýhodám malých a modulárních reaktorů v této oblasti patří argument, že reaktory nastupující generace III a III+ jsou již vyvinuté a již se staví a není nutné vyvíjet jiné typy reaktorů a spíše se zaměřit na vývoj reaktorů čtvrté generace. Také lze u některých mini-reaktorů nebo reaktorů malého výkonu očekávat složitější řešení zárukového procesu v rámci ochrany před zneužití jaderných materiálů.

Jedním ze základních problémů výstavby nových energetických reaktorů velkého výkonu je nejistota a riziko investorů vložit peníze do velmi nákladného projektu výstavby reaktoru s tím, že investice se začne splácet až po velmi dlouhé době výstavby a v současné době i velká volatilita ceny elektrické energie, kterou lze na dlouhá desetiletí jen těžko předvídat. Prodlužování doby výstavby a překročení nákladů u velkých reaktorů ve výstavbě provázela mnoho projektů ve světě, i u nás a nevyhnula se ani reaktorům třetí generace III a III+, které se právě staví. V Tab. 1 jsou uvedeny některé ekonomické parametry tří reaktorů ve výstavbě, které dokumentují zpoždění ve výstavbě a překračování nákladů.

Tab. 1 Zpoždění a překračování nákladů ve výstavbě reaktorů [11]

Olkiluoto Flamanville Vogtle
země Finsko Francie USA
reaktor 1xEPR 1xEPR 2xAP-1000
Začátek výstavby 2005 2006 březen 2013
Plánované spuštění 2009 2012 2016/17
Zpoždění ve výstavbě 7 let (2016) 4 roky (2016) Min. 1 rok
Původní rozpočet 3,2 mld. EUR 3,3 mld. EUR 14 mld. USD
Odhadovaná cena 10,7 mld. EUR 8,5 mld. EUR 15,6 mld. USD
Překročení nákladů 7,5 mld. EUR (234 %) 5,2 mld. EUR (158 %) 1,6 mld. USD (237 %)

 

Hlavním ekonomický důvodem proti výstavbě a provozu malých a modulárních reaktorů je jejich dražší provoz ve srovnání s velkými reaktory a s tím spojené vyšší jednotkové náklady na výrobu jednotky elektrické energie. Pokud by malé a modulární reaktory byly pouze zmenšeninou velkých reaktorů, tak by určitě nebyly schopny konkurovat velkým energetickým reaktorům. Potenciální nepříznivé vyšší jednotkové náklady na výrobu jednotky elektrické energie lze kompenzovat výhodami, které nabízí malé a modulární reaktory, např. modularizací a zjednodušením technologie těchto reaktorů a tím i nižšími investičními náklady, výstavbou více reaktorů v jedné lokalitě, sdílením některých technologických celků více reaktory, využití zkušeností z výstavby předcházejících stejných reaktorů a tím vytvoření levnějších postupů a harmonogramů výstavby, apod. Sériová výroba mnoha stejných reaktorových modulů (na jedné lokalitě lze postavit až 10-12 modulů) výrazně snižuje jejich cenu, která klesá s množstvím vyrobených kusů. Menší komponenty lze také snadno přepravovat.

Malé a modulární reaktory mohou být jedinou rozumnou možností jak vybudovat jadernou energetiku v rozvojových zemích třetího světa, protože tyto země mají často velmi omezené investiční možnosti, zejména možnosti plateb v „tvrdé světové“ měně. Podobně mohou být malé a modulární reaktory alternativou k velkým reaktorovým blokům ve vyspělých zemích, ve kterých došlo nebo dochází k deregulaci energetického trhu, který vyžaduje větší variabilitu v produkci elektrické energie. Modulární konstrukce reaktoru umožňuje postupné zvyšování kapacity elektrárny, rozložení investičních nákladů v čase a s tím spojeného snížení finančního rizika.

Výměna paliva u malých a modulárních reaktorů se provádí podstatně méně často, než u současných energetických reaktorů. V současnosti se palivo mění po 12, 18 nebo 24 měsících, u malých a modulárních reaktorů je interval výměny nejméně 3 – 4 roky, často 8 až 10 let a u některých konceptů až 20 let. Prodloužená výměna paliva umožňuje snížit počet zaměstnanců elektrárny a tím i náklady na tyto vysoce specializované a kvalifikované pracovníky. Některé koncepty velmi malých reaktorů jsou dokonce navrženy jako bezobslužné nebo jen s minimálním provozním personálem.

I když se malé a modulární reaktory od reaktorů velkého výkonu liší velikostí i konkrétním technickým provedením reaktoru, v naprosté většině se využívají koncepce energetických reaktorů ověřené v minulých desetiletích, např. lehkovodního reaktory, těžkovodní reaktory, rychlé reaktory chlazené plynem nebo tekutými kovy. Podle databáze IAEA ARIS [8] se v současnosti v 11 zemích (Argentina, Brazílie, Čína, Francie, Indie, Japonsko, JAR, Kanada, Korea, Rusko a USA) vyvíjí celkem 32 modulárních reaktorů malého a středního výkonu (viz. Tab. 2.), z nichž 18 je lehkovodních reaktorů, 3 těžkovodní, 4 plynem chlazené a 7 reaktorů chlazených tekutými kovy.

Tab. 2 Malé a modulární reaktory [8]

země název výrobce výkon (MWe/MWt)
Lehkovodní reaktory
Argentina CAREM CNEA 25 / 100
Brazílie FBNR FURGS 72 / 218
Čína CNP-300 CNNC 325 / 999
Francie Flexblue DCNS 160 / 600
Japonsko IMR Mitsubishi 350 / 1000
Korea SMART KAERI 100 / 330
Rusko ABV-6M OKBM Afrikantov 8,3 / 38
SHELF NIKIET 6 / 28
RITM-200 OKBM Afrikantov 50 / 175
VK-300 RDIPE 250 /750
VBER-300 OKBM Afrikantov 325 /917
WWER-300 OKBM Gidropress 300 / 850
KLT-40S OKBM Afrikantov 35 / 150
UNITHERM RDIPE 2,5 / 20
USA mPower Babcock & Wilcox 180 /530
NuScale NuScale Power 45 / 160
Westinghouse SMR Westinghouse 225 / 800
——- IRIS konsorcium IRIS 335 /1000
Těžkovodní reaktory
Kanada EC6 AECL 740 / 2084
Indie PHWR-220 NPCIL 236 / 755
AHWR300-LEU BARC 304 / 920
Plynem chlazené reaktory
Čína HTR-PM Tsinghua Univ. 200 / 500
JAR PBMR1 PBMR 164 / 400
USA GT-MHR General Atomics 150 /350
EM2 General Atomics 240 / 500
Reaktory chlazené tekutými kovy
Čína CEFR CNEIC 20 / 65
Japonsko 4S Toshiba 10 / 30
Indie PFBR-500 IGCAR 500 / 1250
Rusko BREST-OD-300 RDIPE 300 / 700
SVBR-100 AKME 101 / 280
USA PRISM GE-Hitachi 311 / 840
G4M Gen4 Energy 25 / 70

1 projekt pozastaven

 

Vzhledem k tomu, že až na výjimky u malých a modulární reaktorů zatím ještě neprobíhá licencování, tak společnosti, které je vyvíjí, poměrně často provádí větší nebo menší změny ve svých projektech a často mění i základní reaktorové parametry, např. tepelný a elektrický výkon reaktoru v rozsahu od několika jednotek až do několika desítek MW. Proto je v současnosti poměrně obtížné pro některé koncepty získat aktuální hodnoty těchto parametrů.

Z širokého spektra různých konceptů malých a modulární reaktorů, které by mohly přicházet v úvahu pro potenciální nasazení v České republice, lze uvažovat zejména o tlakovodních reaktorech jako např. americký reaktor mPower nebo NuScale nebo ruský reaktor chlazený tekutými kovy SVBR-100 [1].

Reaktor mPower

Reaktor mPower je malý modulární lehkovodní reaktor integrálního provedení, kdy v jedné tlakové nádobě jsou kromě aktivní zóny a regulačních orgánů umístěny i další částí primárního okruhu jako např. výměníky (parogenerátory) nebo čerpadla. Reaktor mPower, který vyvíjí společnost Babcock & Wilcox, má tepelný výkon 530 MWt a elektrický výkon 180 MWe.

Aktivní zóna reaktoru se skládá z 69 palivových souborů klasických tlakovodních reaktorů západního typu s mříží 17×17, ale se zkrácenou délkou na dva metry. V palivu s obohacením do 5 % se používají gadoliniové vyhořívající absorbátory. Absorbátory ve formě kyseliny borité se nepoužívají. Předpokládaný palivový cyklus reaktoru je standardně čtyřletý (48 měsíců) s tím, že jej bude možné měnit podle požadavků provozovatele, např. zkrácením na 30 měsíců nebo prodloužením až na 60 měsíců.

Reaktor, který je umístěn pod zemí a který využívá pasivní bezpečnostní systémy, je navržen tak, aby jeho integrální konstrukce znemožnila vznik havárie spojené se ztrátou chladiva. Čerpadla jsou umístěná uvnitř integrální reaktorové nádoby stejně tak jako i výměníky tvořené trubkovými spirálami, které nahrazují parogenerátory. Kompenzátor objemu je u reaktoru mPower nahrazen parním prostorem pod víkem reaktoru. Pohony řídicích tyčí neprocházejí víkem reaktoru, ale jsou umístěny uvnitř reaktoru. Společnost Babcock & Wilcox vyvíjí reaktor mPower jako modulární s možností postupného rozšiřování kapacity na lokalitě v závislosti na místních potřebách. Reaktor bude vyroben a sestaven ve výrobním závodu společnosti Babcock & Wilcox, poté přepraven na místo stavby, kde bude usazen do podzemního kontejnmentu.

Na konci roku 2012 získal projekt reaktoru mPower finanční podporu z rozpočtu US DOE, které má pomoci jeho dalšímu vývoji a licencování tak, aby první reaktor, který je plánován v lokalitě Clinch River v Tennessee pro elektrárenskou společnost Tennessee Valley Authority, mohl být spuštěn do roku 2022.

Další informace o reaktoru mPower včetně popisu konstrukce reaktoru lze nalézt např. v [1],[8].

Reaktor NuScale

Podobně jako reaktor mPower, je i reaktor NuScale malý modulární lehkovodní reaktor integrálního provedení, ale s nižším výkonem – tepelným 160 MWt a elektrickým 45 MWe. Původní projekt reaktoru nazvaný MASLWR (Multi-Application Small Light Water Reactor) vyvíjený konsorciem amerických univerzit a výzkumných organizací byl převzat společností NuScale Power Inc. s cílem přivést projekt ke komerčnímu využití.

Aktivní zóna reaktoru se skládá z 37 palivových souborů klasických tlakovodních reaktorů západního typu s mříží 17×17, ale se zkrácenou délkou na dva metry. Předpokládaný palivový cyklus reaktoru je standardně dvouletý (24 měsíců) s tím, že jej bude možné prodloužit až na čtyř až pětiletý (48 nebo 60 měsíců). Palivo má standardně obohacení do 5 %, s tím, že pro pětiletý cyklus bude nutné jeho zvýšení nad 5 %, uvažuje se až o horní hranici 8 %.

Stejně jako reaktor mPower i reaktor NuScale je vyvíjen jako modulární systému s možností postupného rozšiřování kapacity na lokalitě. Reaktor bude vyroben a sestaven ve výrobním závodu společnosti, poté umístěn do vlastního vysokotlakého kontejnmentu, přepraven na místo stavby, kde bude usazen do betonového bazénu naplněného vodou. Při výměně paliva se celý reaktor odveze do místa výměny paliva. Na jednu lokalitu lze umísit jeden až dvanáct nezávislých modulů o jmenovitém výkonu 45 MWe.

Reaktor NuScale využívá pro chlazení přirozenou cirkulaci chladiva primárního okruhu. V integrální tlakové nádobě jsou kromě aktivní zóny a řídicích tyčí s regulačními klastry umístěny i dva parogenerátory a kompenzátor objemu. Každý reaktor má vlastní turbínu a generátor. Hlavní bezpečnostní funkce reaktoru jsou zajištěny zejména vysokotlakým kontejnmentem, dvěma pasivními systémy odvodu zbytkového tepla a chlazení kontejnmentu, havarijním akumulátorem, jejichž hlavním cílem je dlouhodobé zajištění stabilního chlazení aktivní zóny a zmírnění těžkých havárií.

Další informace o reaktoru NuScale včetně popisu konstrukce reaktoru lze nalézt např. v [1], [7],[8].

 

Reaktor SVBR-100

Reaktor SVBR-100 je malý modulární rychlý reaktor chlazený tekutými kovy, slitinou olovo-vizmut, který byl vyvinut konsorciem AKME, kterou tvoří společnosti OKB Gidropress, NIKIET a Atom-energoprojekt. Návrh reaktoru SVBR-100 vychází z padesátileté zkušenosti s návrhem a provozem reaktorů s tímto chladivem pro sovětské a ruské jaderné ponorky. Reaktor má nominální tepelný výkon 280 MWt a elektrický výkon 101 MWe. Vzhledem k tomu, že elektrický výkon reaktoru se může pohybovat v závislosti na parametrech páry mezi 75 – 100 MWe je tento reaktor často označován jako SVBR-75/100.

Aktivní zóna reaktoru se skládá z 55 hexagonálních palivových souborů. V každém palivovém souboru je 220 palivových proutků obsahující UO2 s obohacením do 16,4 % nebo palivo typu MOX. Předpokládaný palivový cyklus reaktoru je 7 – 8 let. Předpokládané spuštění prvního reaktoru v lokalitě Dimitrovgrad je plánováno na rok 2017. Další informace o reaktoru SVBR-100 včetně popisu konstrukce reaktoru lze nalézt např. v [1],[6], [7],[8].

 

3. Potenciální nasazení malých reaktorů v České republice

V posledních letech se také v České republice čím dál, tím více mluví o malých a modulárních reaktorech jako o potenciálních lokálních zdrojích elektrické energie a tepla. O tyto malé lokální zdroje kromě pracovníků z oboru projevují zájem i politici na komunální i celostátní úrovni a také lidé, do jejichž působnosti patří lokální zásobování teplem. Například již v roce 2009 projevilo předběžný zájem o reaktor Hyperion (později přejmenovaný na reaktor G4M) město Jablonec nad Nisou [12], kde hlavní motivací pro jeho stavbu měla být i kogenerace tepla, jelikož náklady na teplo pro domácnosti v minulosti značně rychle rostly a domácnosti hromadně požadovaly odpojení od centrálního zásobování teplem.

Jaderná energetika patří v České republice ke klíčovým průmyslovým odvětvím s dlouhou tradicí. Obě české jaderné elektrárny v Dukovanech a Temelíně v roce 2012 dodaly do sítě 28,6 TWh elektrické energie [9], což představovalo 35,27 % veškeré dodané elektrické energie [9]. Plánovaná dostavba a provoz dalších dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín spolu s postupným odstavováním dosluhujících uhelných elektráren by zvýšila podíl jaderných elektráren na výrobě elektrické energie v ČR přes hranici 50 %, což je v souladu s návrhem aktualizované státní energetické koncepce ČR, ve které je uvedeno [13]: „Podporovat rozvoj jaderné energetiky jako jednoho z pilířů výroby elektrické energie. S cílovým podílem jaderné energetiky na výrobě elektrické energie nad 50% a s maximalizací dodávek tepla z jaderných elektráren.“

Výstavba nových bloků Jaderné elektrárny Temelín, každého s elektrickým výkonem před 1000 MWe, ještě pořád není definitivně potvrzena a vyhlášení vítěze právě probíhajícího výběrového řízení na dodavatele se neustále posouvá. Jedním z důvodů posunu je i nejistota na evropských energetických trzích spojená s těžko předvídatelným vývojem cen elektrické energie v budoucích letech. Jednoznačná politická podpora dostavbě je čím dál, tím častěji podmiňována právě ekonomickou výhodností nových jaderných bloků v Temelíně. V tomto trendu pokračuje i nastupující vláda, která ve své koaliční smlouvě jednoznačně deklaruje, že „pokud to bude hospodářsky výhodné pro ČR, podpoříme dostavbu Jaderné elektrárny Temelín“ [14]. Ve stejném dokumentu lze také nalézt „za důležité rovněž považujeme zajištění provozu Jaderné elektrárny Dukovany i po roce 2025 (i s alternativou eventuální dostavby nového bloku)“ [14].

Malé a modulární reaktory by mohly v České republice buď hrát roli malých lokálních kombinovaných zdrojů elektrické energie a tepla pro průmyslové i neprůmyslová použití, nebo by mohly být použity pro potenciální 5. blok Jaderné elektrárny Dukovany, příp. jako postupná náhrada za stávající bloky této elektrárny. V případě malých lokálních zdrojů by mohly být nasazeny malé a mini-reaktory o výkonu několika málo desítek MWe, v případě větších aglomerací nebo větších průmyslových oblastí, s výkonem přes 100 MWe. Mnoho malých a modulárních reaktorů počítá s podzemní konstrukcí a umístěním reaktoru do nádoby s více plášti, proto mohou být tyto reaktory provozovány blízko obydlených oblastí a měst a jiných lokalit, které nejsou vhodné pro stavbu reaktorů velkých výkonů. V tomto případě by malé reaktory nahrazovaly stávající konvenční zdroje tepla a elektrické energie a ekonomická výhodnost příp. nevýhodnost je nutné posuzovat právě srovnání se současnými malými lokálními konvenčními zdroji a zde by mohly malé reaktory prokázat i svoji ekonomickou životaschopnost.

V případě Jaderné elektrárny Dukovany, kde jsou v provozu reaktory středního výkonu typu VVER-440, by bylo možné vybrat malý modulární reaktor o výkonu několika málo stovek MWe. Nový reaktor (příp. reaktory), by mohl být využit nejen pro dodávky elektrické energie a tepla mimo areál elektrárny, ale mohl by být využit v době po ukončení provozu původních blocích dodávkami tepla a elektrické energie pro vyřazovací těchto bloků. Výhodou tohoto řešení by bylo i jednodušší posuzování lokality pro umisťování nového reaktoru, protože lokalita Dukovany je již teď dostatečně prozkoumána a prověřena dlouholetým a spolehlivým provozem stávajících reaktorů VVE-440. Druhou výhodou by byla možnost maximálně využít stávající infrastrukturu elektrárny.

Obecně je snaha navrhovat malé a modulární reaktory tak, aby byly co nejjednodušší a aby obsahovaly co nejméně komponent, což umožňuje větší potenciální zapojení i menších domácích dodavatelů do výstavby těchto reaktorů ve větší míře, než je tomu při výstavbě velkých energetických reaktorů. I když výběr jakéhokoliv jaderného energetického zdroje je v konečném důsledku ekonomicko-strategické rozhodnutí budoucího provozovatele, je vždy při tomto rozhodnutí brát v úvahu i mnoho dalších faktorů jako např. bezpečnost, vliv na životní prostředí, kvalitu a kvantitu potřebných lidských zdrojů, zapojení domácího průmyslu do výstavby, socioekonomické podmínky v potenciální lokalitě, apod. Studie proveditelnosti pro různé scénáře vývoje jaderné energetiky a pro různé typy reaktorů si dělají nejen samotné elektrárenské společnosti, ale často i orgány státní správy. V České republice má v energetickou politiku v gesci Ministerstvo průmyslu a obchodu, které svůj zájem o situaci v oblasti malých a modulárních reaktorů jako potenciálních energetických zdrojů, vyjádřilo udělením tříletého projektu (2012 – 2014) č. FR-TI4/280 řešitelům ze skupiny ÚJV Řež a Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze nazvaný „Jaderný reaktor malého výkonu pro výrobu tepla a elektrické energie v České republice“. Cílem projektu je předběžný výběr koncepce malého reaktoru pro vývoj a využití v České republice s uvážením základních technických, bezpečnostních a ekonomických požadavků na malé a modulární reaktory a jejich vliv na životní prostředí podle současných i výhledových legislativních požadavků. Projekt zahrnuje i vytvoření studií o možnostech výstavby malých a modulárních reaktorů pro střednědobý a dlouhodobý výhled potřeb České republiky, zejména pro regionální energetiku a teplárenství, průmyslové aplikace a výrobu vodíku. Součástí projektu jsou i analýzy možností zapojení českých firem do přípravy a výstavby malých a modulárních reaktorů v ČR [1], [2], [3], [4].

Jedním z konkrétních výstupů první částí řešení projektu MPO je i výběr tří perspektivních typů malých a modulárních reaktorů, vhodných pro Českou republiku [1]. Po analýze současného stavu a vývoje malých a modulárních reaktorů pro výrobu tepla a elektrické energie, po zvážení reálných možností výstavby v nejbližších letech a po zvážení možnosti zapojení českých průmyslových podniků a výzkumných organizací do vývoje a výroby malých reaktorů řešitelé vybrali z více než 30 projektů dva americké lehkovodní reaktory mPower a NuScale a jeden ruský rychlý reaktor chlazený tekutými kovy – reaktor SVBR-100, které v současnosti prochází podrobnějším studiem.

Reaktor mPower s výkonem 180 MWe byl jednoznačně první volbou zejména proto, že se jedná o technologii lehkovodního reaktoru, která má v České republice tradici, projekt reaktoru je v současnosti jedním z nejvíce rozpracovaných, již začalo jeho licencování v USA a reaktor má již předběžnou poptávku prvního zákazníka v Tennessee [1]. Společnost Babcock & Wilcox získal na pomoc při dalším vývoji a licencování mPower finanční podporu z rozpočtu US DOE. Je velká šance, že reaktor mPower bude prvním malým modulárním reaktorem postaveným na území USA. Reaktor by mohl být postaven v lokalitě Jaderné elektrárny Dukovany nebo v oblasti velké městské nebo průmyslové aglomerace.

Menší výkonovou alternativou k reaktoru mPower byl zvolen opět lehkovodní reaktor NuScale s výkonem 45 MWe jako reaktor vhodný pro menší městské nebo průmyslové aglomerace jako lokální zdroj elektrické energie a tepla pro průmysl i pro vytápění [1]. Reaktor je v pokročilém stádiu vývoje a lze o něm lze získat z otevřených zdrojů poměrně velké množství informací.

Ruský reaktor SVBR-100 o výkonu 100 MWe byl vybrán zejména díky potenciální možnosti zapojení českých průmyslových podniků a výzkumných organizací do vývoje a výroby malých reaktorů [1]. Na mezinárodním fóru pro jaderný průmysl v Praze byla v roce 2012 podepsána dohoda mezi ruskou firmou Rosatom a 13 českými firmami o spolupráci v oblasti vývoje reaktoru SVBR-100 a zavedení technologie malého rychlého reaktoru chlazeného slitinou olova a bismutu do České republiky. I když se v současnosti zdá tato možnost vzhledem k dlouholeté tradici provozu tlakovodních reaktorů u nás málo realistická, stojí za to se i tímto reaktorem podrobně zabývat.

4. Závěr

Malé a modulární jaderné reaktory, o kterých se v posledních letech hodně mluví, i přesto, že nepřinášejí zásadní posun v konstrukci samotných reaktorů většinou vycházející z osvědčených konceptů lehkovodních, těžkovodních reaktory nebo rychlých reaktorů chlazené tekutými kovy nebo plynem, mohou významně zasáhnout do budoucího rozvoje jaderné energetiky ve světě, a také v České Republice.

Malé a modulární reaktory by mohly začleněny do české energetiky jako malé lokální kombinované zdrojů elektrické energie a tepla pro průmyslové použití a vytápění, nebo by mohly být použity pro potenciální 5. blok Jaderné elektrárny Dukovany, příp. jako postupná náhrada za stávající bloky této elektrárny. Z předběžných analýz vychází, že z více než 30 různých konceptů malých a modulární reaktorů by pro českou energetiku byly vhodné zejména tlakovodní reaktory jako např. americké reaktory mPower nebo NuScale nebo ruský reaktor chlazený tekutými kovy SVBR-100.

Budou-li malé a modulární reaktory vhodně nasazeny jako malé lokální lokálních zdrojích elektrické energie a tepla pro regionální energetiku, teplárenství a pro průmyslové aplikace, mohou obstát v konkurenci ostatních energetických zdrojů a stát se pevnou součástí v energetickém mixu České republiky.